|
Abstract: Sociální pracovníci definují svou profesionální identitu na základě hodnot a postupů, které aplikují vůči ostatním, kteří se ocitají v situacích potřeby, sociálního vyloučení, chudoby a obtíží, které vyplývají z jejich individuální situace, jejich vztahů s ostatními, ze sociálního prostředí a jeho požadavků, možností, příležitostí a trestů. Cílem je předcházet sociálním problémům, zlepšovat je nebo je transformovat na různých úrovních. Profesionální pomoc druhým lidem vyžaduje znalosti o člověku, životním prostředí, složitosti života a reflexivní přístup a schopnost porozumět těmto situacím, procesům a lidem, aby bylo možné vyvinout vhodné intervenční strategie. To by nebylo možné bez konceptů, které řídí odbornou praxi a prostředků k teoretizování o tomto typu situací.
Sociální práce je praxí zaměřenou na člověka, jejímž hlavním nástrojem je jednání s lidmi. Jak jsme viděli v kapitole o metodice, vždy se jedná o proces, během kterého se sociální pracovníci vzdělávají v interdisciplinárním dialogu, a integrují znalosti z oblastí antropologie, psychologie, sociologie, pedagogiky a dalších souvisejících věd. V tomto dialogu vytváří sociální práce svou vlastní teorii, kterou je třeba procvičovat a přizpůsobovat konkrétní situaci prostřednictvím reflexivního procesu. Sociální pracovníci musí co nejlépe porozumět konkrétním situacím a své vlastní roli, kterou v těchto situacích zastávají. Vyvstávají zde etické a epistemologické otázky, jak tohoto porozumění dosáhnout. Je založeno na předsudcích, zvycích, dohadech nebo neověřených předpokladech nebo ještě na něčem jiném? Za druhé, sociální pracovníci musí tyto znalosti převést na angažované znalosti jako „existenciální a praktický zájem vědy o sociální práci“ (Engelke, Spatscheck & Borrmann, 2016, str. 389). V této kapitole se zabývám různými koncepcemi lidské bytosti (Menschenbilder), které se objevují v praxi pomoci nebo sociální práce a odpovídají na základní otázky o tom, kdo jsme, a zda je tato otázka v sociální práci řešena či nikoliv. Okamžitě vyvstává několik dalších otázek, například jak usnadnit změnu lidského chování, jak se učit, a jak se chovat k ostatním a ke společnosti obecně. Opět můžeme pozorovat, že lidská bytost a společnost konfigurují oblast sociální práce. Zároveň chci představit křesťanská antropologická východiska a tradice, a zprůhlednit některé z předpokladů projektu, které jsou relevantní pro pochopení následujících kapitol
|
